Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

Stěhuji se

6. srpna 2008 v 22:24 | Linka |  WTF?
uvidíme se tam XD
whoa
už tam píšu novou povídku... a házím tam staré, můžete je znovu okomentovat tam ;)
 

Businessman 8

2. července 2008 v 16:05 | Linka |  Businessman
tak, právě sem dopsala mojí nejoblíbenější povídku
je konec. oj oj
není to nic moc ale snažila jsem se
já to dopsala, chápete? dopsala, lalala!
je to pro terku, páč má zejtra narozky XD
dostala jsem geniální nápad na povídku... ale byl by tam paddy a joe a tak nevím jestli by se vám to chtělo číst. kdyžtak se můžete vyjádřit do komentářů
a jinak... pokusím se dokončit další povídky. teď, o prázkách, když mam čas
-Linka

Businessman 7

30. června 2008 v 12:30 | Linka |  Businessman
Oh, kurva
Já to dam, že jo
Já to dopíšu
Tohleto je předposlední část
Díky za komentáře
Dělám co můžu, minimálně jednou denně čumím do prázdnýho papíru. Až dneska sem se nějak rozepsala a zastavila na druhé stránce
Musím pořádně promyslet konec
Ale posledních pár vět už mám
A ano, bude tam moje oblíbená scéna, hrozně se na ní těším...
Tenhle kousek je pro DG a Dee, páč bez nich by se k dokončení nikdy nedokopala...
 


Businessman 6

5. června 2008 v 21:06 | Linka |  Businessman
asi ste to nečekali... no já taky ne... ale bylo mi smutno a dokopala jsem se k dopsání týhle části businessmana. už sem měla polovinu ve wordu, už asi od února a až teď sem se dostala k dokončení. doufám, že sem vás nezklamala. pokusím se dopsat aspoň businessmana.... mám takovou krásnou scénu a musím se k ní dostat....
-Linka
PS: komentáře potěší....

Kurva už

11. května 2008 v 21:21 | Linka |  WTF?
Víte co je nového?
tenhle blog ruším
sranda co?

My Brutal Romance II.

2. dubna 2008 v 20:29 | Linka |  My brutal romance
ano, konečně! tentokrát to není vyjímečně moje chyba! hahá! myslím, že by se tu brzo mělo objevit pokráčko Businessmana. jestli ne, zrušim to tu
Mikey's POV
Ráno jsem vstal, snažil se ignorovat nepříjemnou bolest v rameni a popadl první oblečení, které mi padlo do ruky. Po pár krocích jsem si rozmrzele uvědomil, že kalhoty, které mi mezitím stihly spadnout téměř ke kolenům, nejspíš moje nebudou. Vzal sem si tedy svoje vlastní a rozespale hledal triko.
Po ránu nejsem téměř schopný fungovat. Protíral sem si oči a mžoural do ranního světla, které pronikalo skrz roztažené žaluzie.
Podíval jsem se na svého bratra. Spal a vypadal, že ještě chvíli bude spát. Zastrčil sem mu pramínek vlasů za ucho. Stává se ze mě nějakej přecitlivělec.
Postavil sem vodu na kafe a šel do schránky vyzvednout poštu. Svoje oblíbený noviny, nějaký účty, dopis pro Gerarda a pro mě, tipl bych si, že od mámy a veliká žlutá obálka. S povzdechem jsem jí položil na stůl. Doufal jsem, že teď budeme mít pár dní volna.
Usrknul sem kávu a začetl se do New york times. Ještě než sem se dostal k Ekonomice, už jsem nebyl tak unavený. Zčásti tím, že uběhlo už půl hodiny a z části tím, že jsem do sebe stihl nalít několik hrnečků toho černého bahna. Ale kurevsky dobrýho, černýho bahna.
Zrovna sem dočítal Sport, když se do pokoje vpotácel Gerard a nalil si do svýho hrnečku, možná spíš obrovského hrnku než hrnečku, svojí ranní dávku kafe a sedl si naproti mně. Měl jsem radost, že aspoň jednou je on rozespalejší než já. "Dobrý ráno, zlato." Usmál jsem se na něj a on mi odpověděl nějakým zabručením, neidentifikovatelného rázu. Chvíli se bezradně koukal do ledničky a pak jí zase zavřel. Po ránu je to s nim těžký. Usadil sem ho na sedačku a do ruky mu strčil mlíko. Vděčně se na mě usmál a nalil si ho do kafe. Posadil sem se na stůl, tak, abych měl nohy kolem těch jeho a položil mlíko kolem sebe. "Chicago bulls zase vyhráli nad Jersey, ostuda, co?" řekl jsem a on jenom přikývl. "Kolik to bylo?" zeptal se. Zkrabatil jsem čelo, jak sem předstíral, že přemýšlím "Hmm…. 3:0?" zasmál jsem se. Jenom zavyl a protočil oči v sloup. "Takhle play-off nikdy nevyhrajeme…" (pozn. Play-off 1998, aspoň víte co je tady za rok XD) chvíli sme oba byli ticho a on se koukal do svého hrnku. V rameni mě začalo škubat.
Chvíli to trvalo, ale nakonec si všimnul velké obálky na stole. Povzdechnul si a začal jí otevírat. Vevnitř byla velká červená složka, spisy o životě naší další oběti.
Četl jsem: "Jméno: Joseph Martin Flash, zvaný Modrý Joe, nebo Modrý muž… modrý?" Gerard mi beze slova podal fotku kde byl Joe s nenávistným výrazem, očividně to bylo focené někde na policejní stanici. A byl celý modrý.
"On je celý… potetovaný?" zeptal jsem se. Měl modré i oční víčka. "Já nevím…" odpověděl Gerard a četl záznamy.
Všiml jsem si, že Joe má i modré vlasy, řasy a oči. Tohle není jenom tetováním. Tak trochu mi z toho přeběhl mráz po zádech.
"Poslouchej!" řekl mi Gerard a četl z výstřižku novin. "Modrému Joovi bylo dokázáno, že zabil svého bývalého zaměstnavatele, Mika Donharta, který prý mohl za jeho nehodu s chemikáliemi.Za brutální čin byl odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Po dvou dnech z vězení unikl a bylo mu přičteno několik dalších bestiálních vražd. Policie po něm stále pátrá, avšak bezúspěšně. Modrý Joe je velice nebezpečný, s největší pravděpodobností ozbrojený…." Nehoda s chemikáliemi? Znělo to jako vtip. A pak mi Gerard podal další fotografii.
Byl na ní mrtvý policista.
Policista, přetrhlý vejpůl.
Gerard
Přiznám se,jsem trochu nervózní.Ne,vlastně jsem hodně nervózní,zvlášť po té poslední akci,která nedopadla zrovna podle mých představ,málo nechybělo a zabili nás,ale tohle je prostě jiné,ten Joe se mi ani trochu nezamlouvá.Jenže před Mikeym nechci dát nic najevo,protože nechci,aby věděl o mém strachu.Zajedno by tím utrpělo mé ego,já jsem starší,takže bych měl být ten zkušenější a odvážnější a za druhé vím,že když se chovám,jakože je všechno v pohodě,dodávám tím odvahu i jemu.Teda alespoň doufám,z profilu se na něj zahledím a vypadá vyrovnaně.Jakmile vycítí můj pohled,usměje se a podá mi zbraň. ,,Jdeme na to?''Mlčky přikývnu,odvrátím svůj pohled z ulice,kterou jsem sledoval z okna a zatáhnu závěs.
,,Říkal jsem ti už,jak si s tím sexy?''kývnu směrem k jeho zbrani,abych trochu rozptýlil atmosféru. ,,Říkal.''ujistí mě Mikey,obleče si sako a krátce mě líbne na rty.
Společně sejdeme schodiště,dokonce nepotkáme ani žádné sousedy,což je v tomto případě jen dobře a nasedneme do auta.Řídím já,jako vždycky.Mikey sedí trochu netrpělivě vedle mě.
,,Myslíš,že nám uvěří?''zeptá se,zatímco já pořádně šlápnu na plyn.Oba máme rádi rychlou jízdu.Co si myslím?Myslím,že ne,ale varianty,co kdyby,co kdyby náhodou máme projdené od začátku do konce několikrát,tak záleží na náhodě a osudu.
,,Uvidíme.''opovím mu neurčitě a zabočím do prava.Typický jednoposchoďový domek v poměrně klidné čtvrti vypadá nenápadně.Kdo by to byl tušil,že v něm bydlí šílený maniak,že?
Zhasnu světla,zaparkuju kousek od domu a elegantně vystoupím z auta,stejně jako Mikey na druhé straně.Vyměníme si krátký znepokojený pohled a bok po boku pomalu kráčíme směrem k domovním dveřím.Nadechnu se a krátce zazvoním.Měl by nás očekávat.Předem se psychicky připravuju,vím,že na mě nesmí být znát vůbec žádné překvapení z jeho vzhledu ani chování,nesmím dát najevo strach,musím vypadat profesionálně.Má si myslet,že jsme s ním přišli dojednat obchod,opakuji si znovu a znovu.Vypadá to,že můj bratr má na věc poněkud jiný názor,ještě předtím,než se otevřou dveře,dotkne se jakoby náhodou hřbetu mé ruky.
Nestihnu se na něj ani podívat,už je tu Modrej Joe a vypadá strašlivěji než na fotkách.Neřekl bych,že mě děsí jeho zjev,na ten jsem připravený snad dostatečně,ale vadí mi jeho oči.Jsou o něco světlejší než jeho tělo,ale jsou takové…mám z něho příšerný pocit,že přesně ví,co se odehrává v mé hlavě,že nás chce zabít,vzpomenu si na fotografii policisty a žaludek se mi sevře.Měří si mě pohledem těch děsivých očí,musím posbírat všechno odhodlání,co mám,abych neuhnul ani nemrknul.
,,Čekal jsem vás.Pojďte dál.''řekne po chvíli ticha hlasem přímo ledovým a my ho následujeme.Vevnitř je to poměrně pěkně zařízené,nenápadně si prohlížím nábytek,vypadá to,že Joe si potrpí na luxus.Pokyne nám a my se posadíme na černou koženou sedačku. ,,Whiskey?''nabídne nám a my oba svorně přikývneme.Pravidlo slušnosti.Nalije nám i sobě z lahve,kterou má elegantně umístěnou ve stojanu pod stolem.Vyčkám,než se napije jako první,pak i já pozvednu sklenici k ústům.
,,Takže,pane Flash,jistě tušíte,proč jsme přišli…''začnu pomalu a hlídám si intonaci,aby neměl podezdření.
,,Jistě,je mi jasné,proč jste tady.''zablýskne se mu v očích.Znejistím,ale pokračuju:,,Výborně,takže chtěli jsme vám nabídnout obchod,který by vás jistě mohl zajímat.''Joe nevypadá ani trochu,že by ho to zajímalo,ale pokývne,abych pokračoval.
,,Naše firma vám nabízí…''pokračuji tedy v tom,co mám nacvičený,abych mu navrhnul,ale on mě přeruší. ,,Mohu?''zeptá se,ale otázka patří Mikeymu.
,,Ach jistě.''odpoví můj bratr a podá mu prázdou skleničku od whiskey.Všechno se to stane strašně rychle,Joe popadne Mikeyho za zápěstí a než stačím vytáhnout zbraň,drží ho pevně a jezdí mu po krku nožem,jehož čepel se jen leskne.Nechápu,jak ho stihnul tak rychle vytáhnout,ani nevím,kde ho měl,ale to teď není ani zdaleka můj největší problém.
,,Jistě,že vím,co jste zač,pane Wayi.Lituji vás,nemáte pracovat pro tak stupidní společnost.Nechápu,jak jste si mohli myslet,že mě zabijete.''odfrkne a já se snažím v rychlosti přebrat zbývající myšlenky a vytěsnit si z hlavy závěry typu:Jsme v prdeli.
,,Polož to,dělej!''přikáže mi.Ani se nepohnu. ,,Polož to,nebo tvému bratříčkovi podřežu krk ani nemrkneš.''Prohlížím si Mikeyho,vypadá dost vyděšeně,ale ani nemukne a snaží se mu vythnout.Má to marné,Joe má očividně dvakrát tak větší sílu.
,,Klidně,nezáleží mi na něm.''standartní postup,ale Joe se jen rozesměje. ,,Kdyby ti na něm nezáleželo,díval by ses na něj jinak,takže přestaň s těmi chábými pokusy a zahoď to.''Bože,co mám dělat?!Jakmile Joe mírně přitlačí nůž k Mikeyho krku a jemně mu s ním přejede po kůži,okamžitě vytryskne krev.Zálibně se tomu usměje a chce pokračovat.Mikey,který zatím ani nesyknul po mě hodí takový pohled,že prostě…nemůžu. ,,Fajn.''vzdám to a začnu zbraň pomalu pokládat na zem.Joe sleduje každý můj pohyb a toho využije Mikey.Sebere v sobě veškerou sílu a loktem ho tvrdě udeří do břicha,Joe jen překvapeně zařve bolestí a padá.Zděšeně zírám,jak se při pádu jeho nůž zarývá do těla osoby,na které mi tak záleží.Mikey se s výkřikem sesype na zem a já šokovaně zírám na tu spoustu krve.A ke všemu se ten hajzl začíná zvedat.Rychle seberu zbraň ze země,zamířím a vystřelím.Fascinovaně sleduju,jak kulka trefí jeho modrou hruď,vytvoří tam díru a on neprokazuje známky toho,že by mu to nějak vadilo.Nestačím nijak dlouho přemýšlet nad tím,jestli je to možné,protože po mě skočí a srazí mě na zem.Okamžitě jej chytím za zápěstí,protože má ještě pořád ten svůj nůž,momentálně celý od krve mého bratra,ve snaze odtlačit ho od sebe.Snažím se ze všech sil,ale ruka s nožem se k mému hrdlu pořád víc a víc přibližuje,nohy mám nehybné,protože na mě klečí,nemůžu nic dělat.Už se pomalu snažím připravovat na bolest,když se stane zázrak.Respektive Mikey mi zachrání život.Musel ho nějak kopnout a Joe,který to nečekal ztrátil rovnováhu a spadnul ze mě.Bleskově toho využiju a praštím s ním o nějákou knihovnu,která je zřejmě součástí vybavení obyvácího pokoje a ta ho zasype.
Je mi jasné,že se za chvilku vyhrabe,takže té trochy času nazbyt využiju a udělám jedinou možnou správnou věc v té situaci-popadnu zraněného a sténajícího Mikeyho,přehodím si ho přes rameno a volím variantu naprosto nezbytnou:útěk.
S nákladem na zádech se mi utíká dost špatně,ale snažím se s Mikeym jednat opatrně,když je chudák zraněný.Rychle ho položím na zadní sedadlo do auta,nastartuju a ujedu z místa činu.Modrej Joe za náma asi ani nebežel ven,nevím,nikde jsem ho tam neviděl,ale teď je mi to jedno,příšerně se bojím.
,,Mikey?''oslovím ho opatrně,zatímco jedu nejkratší cestou k nemocnici.
,,To je v prdeli.''odpoví mi a já si mírně oddechnu.Jestli může nadávat,tak to snad na umírání nebude. ,,Řekni mi Gee…''bolestně sykne ,,Proč vždycky sejme někdo mě?Ty máš imunitu nebo co?''I přes závažnost situace se rozesměju. ,,No nevím,baby,asi jsi pro ně zajímavější terč než já,ale ujišťuju tě,že bych byl radši kdyby to udělali mě než tobě.''jednou rukou otevřu zásuvku na palubní desce,vytáhnu z ní takové ty ubrousky na cesty a hodím mu je dozadu. ,,Ať mi tu nevykrvácíš.''vysvětlím.
,,Ooo,jaká péče.''reptá ironicky a já otočím hlavu právě včas,abych se vyhnul autu v protisměru. ,,Jo,Gerarde,ty debile,můžu vědět,proč jsi ho kurva nezastřelil,když jsi měl možnost?''vyjede podrážděně.Zamračím se na něj do zrcátka a pak rozladěně odpovím:,,Protože jsem se bál,že tě zabil a jestli sis toho nevšimnul,tak jsem střílel,jenže mu to nic neudělo.''Mikey se nadzvedne na lokti a nechápavě se podiví:,,Cože?!''Přikývnu. ,,Trefil jsem ho do prsou,ale vůbec nic se mu nestalo.''dodám znepokojeně. ,,Divný.''zhodnotí to můj bratr.

My Brutal Romance

13. února 2008 v 18:47 | Linka&Dangerous girl |  My brutal romance
ah, jsem zpátky
zejtra du na olympiádu z angličtiny, držte mi palce, mam pocit že nervositou začnu zvracet (I'll throwin' up! I'll fuckin' throwin' up!! taky máte pocit, že je tam nespisovnou americkou angličtinou moc nepotěším?! XD)
ale než jsem se o tom dozvěděla, stihla jsem s Dangerous.girl napsat tento waycest
teda eště není hotovej, ale vzhledem k tomu, že se moje fantasie navrátila (asi byla na dovolený) tak by se tenhle waycest nemusel seknout po prvním pokráčku
jo a v hlavě mam další kus Businessmana, docela velkej kus, jenom to hodit na papír, podle mapy měsíce sem umístila Osady do moří a kráterů a po vzoru čapka sem začala psát historii obydlování měsíce, dokonce články z dobových novin, takže děj si dá eště pausu XD
ale teď k tomuhle waycestu
1) neberte to vážně. je to jenom parodie na všechny ty waycesty/frerardy/frikeye/bee/apod. kde je gerard (nebo někdo jiný, nejčastěji je to gerard) nájemným vrahem, bez kouska soucitu ale i přes to všichni poklidně a tiše zemřou, jakmile je trefí do pravého nártu, nebo do ramena. sám zásadně nebývá zraněn a nakonec podlehne kouzlu své další oběti (frank. hroznej chudinka, většinou feťák) no však ještě uvidíte, co se tam bude dít XD jo a je to tak trochu vykradačka Kulhánka XD
2) je to mírně nechutné. pokud se vám dělá šoufl už jenom ze slova "krev", "mozek" a "vnitřnosti", nečtěte to
3) je to BRUTÁLNÍ! XD
Enjoy!
-Linka

Mikey's POV
"Koukám, že s tim máš docela problém." Ozval se za mnou posměšný hlas mého staršího bratra. Stáli sme ve výtahu, řítícím se dolů, a já stál před velikým zrcadlem, které zabíralo celou zadní stěnu výtahu a se marně snažil zavázat si kravatu. "Počkej, já ti to zavážu." Udělal pár kroků dopředu a pod botou zapraskal objektiv z bezpečnostní kamery.
Zavázal mi kravatu, urovnal límeček a potom mě vášnivě políbil.
Nejsme tak normální sourozenci.
Display výtahu ukazoval poslední dvě poschodí.
Naše lakýrky klapaly po podlaze, když jsme procházeli suterénem luxusního hotelu a hledali ty správné dveře.
Byly úplně poslední, jak už to většinou bývá. Trochu hořce jsem si uvědomil, že několik metrů rovné chodby poněkud zkomplikuje případný ústup.
Taky nemůžeme vybrat lepší místo.
Nervózně sem zkontroloval, jestli je glock na svém místě.
Gerard si ulízl vlasy a otevřel dveře.
První věc, kterou sem uviděl, nebyl stůl s kartami ani chlápci usazení kolem něj, ale brokovnice opřená kousek ode dveří.
Nejsou zas tak neviní, jak se tváří.
Ten největší ze všech co tam tak seděli, vyskočil na nohy. Trochu mi připomínal gorilu, nejen svou tělesnou stavbou, ale i tupým výrazem. Nenápadně zašilhal směrem k brokovnici.
Stačilo aby udělal jenom pár kroků a my byli mrtví.
Nejmenší ze shromážděných, ale za to na čestném místě, znuděně vyfoukl kouř z plic a promluvil: "Co vy ste zač?"
Viděl jsem, jak Gerard mezi řečí zajíždí rukou za opasek svých kalhot, kde měl zastrčený svůj revolver.
"Přišli sme si s váma zahrát. Nejste zas tak tajný jak si myslíte." K našemu překvapení se kápo usmál, kývnul na gorilu a vyzval Gerarda ať se posadí na prázdné místo.
Jaké štěstí, že nebylo obsazené.
Dvě kulky do hrudníku jeho majitele se o to bez problému postaraly.
Asi po hodině stání u dvěří, hraní si na osobní stráž a několika prohraných stodolarovkách (nejdřív vždycky musíme něco prohrát) mi Gerard dal znamení.
Spoluhráči už se uvolnili, zčásti díky alkoholu, který nechal kápo kolovat.
Gerard si prohrábl nervózně vlasy a já zbystřil. Glock mi ladně vplul do dlaně a já ztuhl nervositou.
Bohužel, gorila si toho všiml.
Kápo už nikdy nezjistí co se stalo. Gerard mířil přesně a nikdo nemůže přežít kulku uprostřed hlavy.
O mozku na stěně ani nemluvě.
Gorila okamžitě skočil po brokovnici, čímž převrhl celý stůl, ale nestihl to, jelikož ho moje noha tak trochu oddálila z kurzu.
Těžce dopadl na stěnu a vypadal, že sem mu vyrazil dech.
Kolem pomalu dopadaly na zem karty.
O jednoho méně, takže zbývali tři.
Myslel jsem, že nejsou ozbrojení, ale mýlil jsem se.
Naštěstí nejsou dobří střelci, kolem mě profičeli kulky a jen jedna mě zasáhla do zad, což bez problému pohltila moje neprůstřelná vesta.
Než sem se stačil otočit, byly už jenom dva. Jeden ležel na zemi a z hrudníku se mu valila krev.
Glock znovu vystřelil a další se skácel k zemi.
Amatéři.
Poslední se bránil nejvíc. Schoval se za převrhlý stůl a střílel po nás.
Stačil vystřelit dva náboje, než sem ho zasáhl do krční tepny a horká krev zalila jeho bílý oblek.
Byl už skoro mrtvý, ale takovej výstřel do hlavy to ještě pojistí.
Aby se netrápil dlouho, chudinka.
Začali sme sbírat dolary rozházené po zemi a Gerard jen tak mimochodem kontroloval karty. "No kurva, já sem věděl, že podvádí!" ozval se dotčeně a ukazoval mi dvě červená esa, které sebral někde na zemi.
Nic sem na to neřekl, sebral poslední stodolarovku a odešel. Zbraně sme tam nechali, mrtví se neumí bránit.
Byli sme sotva na půl cesty k výtahu, když se za námi ozval výstřel a já ucítil palčivou bolest v rameni.
Téměř sem zapomněl, že gorila žije a on se rozhodl mi to připomenout.
Další výstřel šel naštěstí vedle.
Jako na povel jsme se s Gerardem otočili a začali střílet.
Tedy spíš on, já zjistil, že sem vystřílel všechny náboje a nemám čas vyměnit si zásobník.
Udělal jsem poslední věc, co mi zbývala.
Otočil jsem se a utíkal k výtahu.
Gerard pomalu ustupoval. Když byl téměř u výtahu, gorila se rozhodl k poslednímu útoku. Nějakým mě záhadným způsobem se i přes své ohromné tělo dostal k Gerardovi a uštědřil mu ráno přímo do spánku.
A pak byl u mě.
Opřel jsem se o zrcadlo a čekal na smrt.
Vystřel padl téměř současně se zvukem rozbitého skla. Lítalo všude kolem, hlavně té gorile do očí.
Zařval a snažil se střípky vyndat, přitom upustil na podlahu svuj glock.
Tohle bylo jednoduché. Kopnul sem ho pod bradu a křupnutí jeho vazu mi bylo jasnou odpovědí.
Měl jsem celou levou tvář sedřenou do krve letícími střepy, ale žil jsem a Gerard nejspíš taky.
Vytáhl jsem gorilu z výtahu, byla to docela makačka a Gerarda jsem naopak přenesl dovnitř.
Sundal jsem si sako a položil ho na ně, aby byl aspoň trochu chráněný před střepy.
A pak jsme sjeli do podzemních garáží.
Gerard
Bože,moje hlava...Rozvaluju se na gauči,kam jsem se s menší dopomocí mého bratra dostal a přidržuju si u hlavy sáček s ledem.
Když o tom tak přemýšlím,docela se nám to povedlo,budou pěkně nasraní,až zjistí,co se stalo tomu jejich bossovi,haha.Prachy taky slušný,za ně bychom si mohli pro tentokrát třeba...
Z mých úvah mě vyruší Mikey,který za mnou příjde do obyváku.Teda my tomu tak říkáme,ale nemíníme se v tomto bytě nějak zdržet či se otravovat s nějákýma ubytečnostma jako je nějáká dekorace nebo vytvoření toho,čemu jistí sentimentální lidé říkají domov.
,,Je to lepší?''optá se Mikey,který jen tak mimochodem nemá na sobě nic kromě zkrvavené košile a černých boxerek.Vážně si nejsem jistý jestli se snaží o to,mít na sobě to,co mě nejvíce vzruší nebo ne.
,,Jo.''zhodnotím stručně stav mé hlavy,kam jsem utržil slušnou ránu od té hnusné gorily.
,,Asi využiju tu koupelnu.''nadhodím a naše pohledy se střetnou.Oba myslíme na to samé.
Za chvíli už si pohodlně hovím v té velké vaně plné teplé vody a čekám až se ke mně připojí můj bratřík.Avšak ten nějak váhá se svlékáním.Je mi to jasné.
,,Ukaž.'' přikážu a přitáhnu si jeho rameno.Usykne.
,,Neřekls mi,žes to koupil.To musí ven.Přines mi pinzetu.''řeknu nesmlouvavě.
,,Gerarde,já...'' chce protestovat,ale já ho přeruším:,,Ne.Hned.''
Poslechne mě.Jako vždycky.
Když sedí nahý přede mnou,kapičky krve mu stékají po zádech a on se celý třese, v ústech ručník,aby nekřičel,snažím se to udělat,co nejrychleji.Bolí to,já to moc dobře vím a nerad mu to dělám.
Tlumený výkřik plný bolesti a kulka je venku.Voda se krví zbraví mírně do růžova.Pozoruju to a přitisknu ho k sobě,snažím se opatrně,abych nějak nezavadil o jeho ránu na rameni a on se hlavou pohodlně opře o mou hruď.
Protáhnu kolem něj ruce a obejmu ho kolem pasu.Konečky prstů se jakoby náhodou ocitnou někde pod jeho podbřiškem.Zakloní hlavu a vyhledá mé rty.Musím se trošku sklonit,abych mohl polibek prohloubit.Miluju ty jeho teplé vhlké pěkně tvarované rty,se kterýma si v tuto chvíli můžu hrát,jak chci.
Skloním se ještě níž,abych se dostal až k místu pod jeho ušním lalůčkem,kde to má nejraději,přičemž se mé ruce,stále trochu od krve,činí v jeho rozkroku.
Akorát to začíná být trošku nepohodlné,hlavně Mikeyho rozčiluje,že v této poloze nemůže nic dělat,jen sténat,tak jak to mám rád.
Během chvíle jsme z vany venku a nemusíme chodit daleko.Mikey se na mě vrhne jen co vylezeme z vody.Jednou,tou zdravou rukou mne obejme a znovu mě drsně políbí.Jo,on to má tak rád...
Nazí,mokří se o sebe třeme a vzrušení by se dalo krájet.
Zasténá mi do úst a sám se otočí.Zbožňuju,když se mi sám nabízí.Kdo by odolal.

Jsem vyřízená

29. ledna 2008 v 20:19 | Linka |  WTF?
ano, měl tu už být B. ale není tu a víte proč? sem naprosto vyřízená, už mam polovinu pokráčka, ale nejsem spokojená, osada 4 mi nějak nejde, a cokoli kde je gerard je pro mě momentálně něco nenapsatelného...
myslela sem, že po matice a dějepise budu v pohodě, ale vono hovno. abyste věděli, čeká mě totiž další kolo v dějepise (byla sem druhá v okrese) a možná i v matice (taky sem byla druhá) známky se mi povedly upravit jenom dvě nebo jedna, furt nevím navíc ještě pujdu na okresní kolo z angličtiny a češtiny (nepsala sem to už sem jednou?) a jsem ve stresu kvůli těm zkurvenejm testům CERMAT. takže je mi líto, ale až do odvolání bude tento blog hybernovat, teda pokusím se něco udělat s tim B. ale mě se to fakt nelíbí, asi budu potřebovat někoho na posouzení, než to dodělam a zveřejním :((
Fakt sorry
Vaše vystresovaná

Linka

Problém jménem Businessman

21. ledna 2008 v 19:09 | Linka |  WTF?
Hele lidi, momentálně nemám čas psát, jak už jsem řekla, ale v různých sešitech (chemie, fyzika, zeměpis, čeština.. prostě všude, jenom v angličitně ne XD) se mi hromadí pokráčko Businessmana, ale nevím, jestli má cenu to přeložit do češtiny (píšu to samozřejmě anglicky, aby si to nikdo jen tak nepřečetl) a zveřejnit to.
protože vy to nečete.
a já nejsem chopná psát nic jinýho než businessmana
sem na tom bledě, Paddyfilie zase zažívá období konjuktury.
zatímco MCR mají vééélkou krisi (velká hospodářská krise, krach new yourkské burzy čtvrtek 24. řijna 1929, bléééé dějepis)
zatím tam mam jenom jeden komentář
to se na to taky můžu vysrat, že
takže, co vy na to, mám to sem dát, nebo ne?!
With love
your
-Linka

Sorry lidi

12. ledna 2008 v 18:30 | Linka |  WTF?
ano vím že co se týče rychlosti psaní povídek sem na to bledě... ale bohužel si na další pokračování budete muset hodně dlouho počkat. jen abyste věděli. momentálně musím udělat toto:
1) vypočítat 6 vražedných příkladů na matematickou olympiádu (do úterý)
2) prohrabat se vábně vypadající knížkou jménem Paronáma české literartury, na dějepisnou olympiádu (do pondělí)
3) udělat nějaký testy na olympiádu z češtiny
4) udělat presentaci na zeměpis z Ekosystémů
5) přeložit mámě angličtinu
6) přeložit jeden waycest
7) napsat s Greenei Frikey
8) napsat s Dangerous girl waycest
9) dopsat Paddyho životopis
10) pokusit se udělat něco s těma zkurvenejma 4 dvojkama co možná budu mít na vysvědčení

takže chápete že jsem momentálně dost vytížená...
prosím zabijte mě někdo!!!!

Vaše polomrtvá
-Linka

Kam dál