Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

2.kapitola

9. srpna 2007 v 17:43 | Linka |  Když mi to nedáš, vezmu si to sám
Kapitola 2
Ležel sem v posteli, v ruce vodku, ale moc málo na to aby stálo za to ruku zvednout a napít se znova. Přemýšlel sem. O Mikeym. O mě. O nás. Znova a znova se mi vybavovala ta chvíle kdy sem ho políbil. Kurva. A byl sem čím dál tim víc nasranější. Jestli mě teď bude nenávidět, což určitě bude, tak to stejně stálo za to. Jednou v životě sem udělal co sem chtěl. Udělal bych to znova. A udělám…? Měl bych?
Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Mikey. Nejspíš věděl že budu nalitej. Ale nevěděl že budu nasranej. "Co chceš?!" houknul sem na něj. Nechtělo se mi zvedat moh bych udělat něco, čeho bych pak litoval. Dopil sem vodku. Sakraaa! "Gerarde otevři… nechce se mi tady mluvit přes zavřený dveře…" nemůžu otevřít. Prostě nemůžu kdybych je otevřel neudržel bych se a začal bych ho líbat znova… a sem v takovim stavu že nevim jestli bych se tentokrát nechal odstrčit. Nechal. GERARDE NECHAL! "Tak budeš muset.. já neotevřu!" měl sem křečovitě zavřený oči, nehty sem zarýval do dlaní a přál sem si aby řek že mě miluje že mě miluje stejně jako miluju já jeho že mě miluje tak jako bratr nemiluje bratra a že mě tam dole odstrčil jenom protože to na něj bylo moc rychlí…přál sem si to hrozně moc. Povzdechnul si. "Dobře…. Jak chceš. Víš já… Gee…nevim co se to s náma stalo… teda spíš s tebou jestli mi rozumíš. Já tě mám rád, a vždycky budu… i když ti nemůžu dát to co bys… po mě chtěl ale… chci aby… aby to mezi náma nic nezměnilo… i když vim že to pro tebe bude těžký.. ale… n-nechceš prostě dělat jako kdyby… se nic nestalo?" Vim že sem v tuhle chvíli moh bejt rád a moh sem si říkat jaký mam štěstí a vycházet s Mikeyem zase jako dřív… i když by to nebylo stejný jako před tim tak stejně by sme se mohli snažit. Ale všechno tohle přehlušila ta skutečnost že mě nemiluje. Bylo to jako kdyby mě někdo praštil do břicha. Chtělo se mi brečet, chtělo se mi řvát, chtělo se mi ten úder vrátit. Pustil sem flašku na zem a ta se rozbila. Nevšímal sem si toho a šel sem ke dveřím. Nejdřív sem se před nima zastavil a přemýšlel jestli mi to za to stojí. Zakázané ovoce vždycky chutná nejlíp. Usmál sem se. Kdybych neměl tolik vypito nikdy bych to neudělal. Ale teď sem vypito měl. Teď to udělam. Teď nebo už nikdy. Když mi to nedáš, vezmu si to sám. Otevřel sem dveře a, přesně jak sem očekával, tam Mikey ještě stál. Podíval se na mě a bylo vidět že se mu ulevilo. "Gee…" vrazil sem mu facku. "Mikey? Jak..?!" už sem ani nevěděl co sem chtěl říct. Přitáh sem si ho a začal ho líbat. I když on nechtěl. Nejdřív se mě jemně snažil odstrčit. Chudák dobrá duše Mikey… Ale já sem nereagoval. Místo toho sem ho natisk na zeď. Rukama sem instinktivně začal hledat jeho poklopec. Mikey mě pořád odstrkoval tak sem vzal oboje jeho ruce do jedný svý a pokračoval v činnosti. Líbal sem ho na krku a jemně ho kousal. Celej se třás. Pak už sem se neudržel a kousnul ho trochu víc, dost na to abych prokousnul jeho jemnou kůži. Vyteklo trochu krve. Wow… líbí se mi to…Chtěl sem kousnout znova ale uslyšel sem něco co mě zarazilo. Pláč. Zved sem hlavu a koukal sem Mikeymu rovnou do očí. Brečel. "Ale pšt… Mikey… nebreč… nesluší ti to." Nechci aby brečel kvůli mně. I když dneska to asi jinak nepude. Utřel sem mu slzy. Chtěl sem ho políbit. Ale on otočil hlavu. To mě znova naštvalo. Opravdu nevim proč sem byl tak agresivní. Vzal sem ho za bradu a otočil ho k sobě. Plivnul na mě. Já sem ho praštil. A znova a znova. Brečel sem a křičel na něj. Ani nevim co. Pak sem se uklidnil a koukal na něj. Měl rozbitej ret, z nosu mu tekla krev a v očích měl nenávist. "Mikey…." Začal sem kňourat. Nenávidím když se na mě kouká takhle. Prstem sem mu utřel krev. "Promiň, promiň…" zanechávala na jeho obličeji červený šmouhy. "Je mi to líto… promiň…nevim co to do mě vjelo" Stál stejně jako před tim, ani ten pohled se nezměnil. Jenom možná vypadal trochu pohrdavěji než předtím. Bylo mi to tak líto. Hlavně protože sem neudělal co sem chtěl. Začal sem mu šeptat do ucha jak moc ho potřebuju ať mi odpustí ať aspoň jednou pro mě něco udělá, že ho miluju…ať to udělá aspoň jednou… mezi řečí sem mu hrábnul rukou do rozkroku a začal ho přes kalhoty třít. "Neříkej mi že to nechceš oba víme že to není pravda… Mikey prosím…" je až neuvěřitelný jak sem během pár minut změnil svojí přesvědčovací taktiku. Všechna agresivita i lítost vyprchala a zbyl jenom chtíč. Potřeboval sem ho tak nutně že mi bylo jedno co bych musel udělat pro to abych ho dostal. Bylo vidět, že to co dělam ho nenechává chladnym. Začal sem třít trochu drsněji. A on dýchat čím dál nepravidelněji. Přivíral oči. "Gerarde…prosím" začal sténat. Muj bože… po tomhle sem toužil tak dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DarkFire DarkFire | Web | 30. března 2008 v 0:48 | Reagovat

když je to tak krátký dobře se to čte..... a navíc je to úžasný!!

2 Zuzana Zuzana | 13. října 2012 v 13:55 | Reagovat

Je to napísané veľmi dobre, ale keď ja neznášam keď si ubližujú. :( nie je to pekné, vadí mi to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama