Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

Early sunsets over monroeville 2

12. srpna 2007 v 14:09 |  Early Sunsets Over Monroeville
Součastnost
"Gee? Já mam hlad. Máme ještě něco?" ozvalo se vedle mě. "Frankie, už ne. Budu muset pro něco skočit." Prohrabával sem náš tlumok. Pro jistotu sem se ještě rozhlédl po skladišti kde sme se schovávali, ale nikde nic. "Ne" řekl Frank "Tentokrát pudu já. Ty si byl minule a já nechci… aby…aby tě chytli." Objal sem ho těsněji. "Já vím…taky se bojím Frankie… ale my to zvládneme. Spolu zvládneme všecko." Přikývl. "Dobře. Tak já… já jdu pro něco k jídlu, ano?" zvednul se a oprášil si kalhoty. "OK. Dávej na sebe pozor, Frankie…"
Flashback
Up and down escalators,
Pennies and colder fountains,
Elevators and half price sales,
Trapped in by all these mountains.
Z našich občasných drogových experimentů se stávaly stalé častější a častější drogový experimenty. Ne, to už nebyli experimenty. To už byla závislost. Měli sme společnej byt, čím dál míň peněz… a potřebovali sme čím dál víc drog. Víc drog a menší dobu co působila. Už sme nepotřebovali drogu pro ten skvělej pocit, pro tu euforii, ale pro to, aby sme mohli fungovat. A když nebyli peníze, nebyla droga.
"Kurva Gerarde! Dělej něco… já…já.. hrozně to bolí." Brečel Frankie a válel se na posteli. Byl celej pocenej na čele mu naběhla žíla a bylo poznat že trpí. Prohledal sem všechna místa kam sme si schovávali dávku, ale…nikde nic. "Frankie… já, já pudu za Davem, ano? Pujdu ta ním a přinesu ti dávku. Zvládneš to." Rychle sem na sebe naházel oblečení, hlava mi třeštila, ale pořád sem na tom byl líp než Frankie. Vyběhl sem z domu a začal proběhávat pajzly abych našel Davea, toho Frankova známého. Měl sem štěstí, našel sem ho hned v druhym baru. Oblboval tam nějaký holky. Řek sem mu, ať si jde se semnou ven, že si musíme promluvit. "Dave, máš…máš to tady u sebe? Frankie…on…já…potřebujeme další dávku." Vychrlil sem ze sebe a opřel se o popelnici, protože se mi podlamovala kolena. "Ne, sorry kámo, já to sebou nenosim. Ale vidim že seš na tom bledě. Hele dam ti adresu na jednoho chlapa. On ti dá dávku… ale… záleží na tom co budeš ochotnej udělat." Mezi řečí napsal na papírek nějakou adresu. Popadl sem jí, poděkoval a ani se nezastavil nad tím co mi řekl. Potřeboval sem najít ten barák!
Zazvonil sem. Normálně bych se cítil nervozně, ale… teď šlo o Frankieho. Otevřeli sem dveře a tam stál nějakej chlápek, docela mi připomínal krysu. "Co chcete?" vyštěknul a celého si mě sjel pohledem. "Já… dostal sem vaší adresu. Prý ste… distributor." Vypadalo to, že na tohle slyší. "To sem. Pojďte dál."
Seděli sme vedle sebe v obýváku. A on mi máchal před nosem pytlíčkem bílý svobody. Ten pach byl cítit až ke mně. Tohle pro mne znamená dalších pár hodin krásného bezbolestného života. Musím mít těch pár hodin. "Co za to?" zeptal sem se. "Záleží na tom, kolik máš, nebo co si ochotný udělat." Prohledal sem peněženku. Byla téměř prázdná. Nakouknul do ní. "Tak to je málo… za peníze to teda nebude." Tázavě sem se na něj podíval. Záleží na tom, co jsi ochotný udělat. Konečně sem to pochopil. "Ne! To nemůžu! Já tu dávku potřebuju pro svýho přítele, on…on…" dával okázale najevo že ho to nudí. "On je na tom špatně viď? A bude ještě hůř, pokud neudělaš co budu chtít já." Vzpomněl sem si na Franka, jak trpí, a přikývnul sem. On se jenom usmál a řekl "Tak pojď… pujdem do ložnice, ano?"
Vyšel sem ven, bylo mi špatně od žaludku. On, on mě donutil dělat spoustu…věcí, hnusil se mi! Chtělo se mi křičet, ale v ruce sem držel balíček toho co sem potřeboval, a tak sem nedbal na to, že mě pálí oči od pláče, že mam rudý tváře z toho jak sem byl…ponížený. Běžel sem domů… Frankie byl nepříčetnej, rozmlátil nám spoustu věcí… ale hned jak mě uviděl, vrhnul se mi kolem krku "Gee! Máš, máš to? Prosím řekni že máš!" jenom sem přikývnul a podal mu balíček.
Byli sme oba sjetý… Frankie se jako obvykle hihňal, ale já…já sem se cítil hrozně. "Gee, co je ti?" zeptal se mě Frankie a prohráb mi vlasy. Místo odpovědi sem začal hrozně vzlykat. Asi ho to vystrašilo, všechno jeho usmívání bylo rázem pryč. A zůstal jenom strach. "Co? Řekni co se stalo? My sme měli málo peněz a ty si to stejně přines.. takže… takže ty si někoho…" snažil sem se ovládnout svůj pláč a říct mu to. Musím mu to říct. "Ne, nikoho sem nezabil. Já… on mi ty drogy… dal." Nechápavě se na mě podíval. "Ne! Nedal! Nikdy nic nedávaj zadarmo!" obejmul sem ho ale on mi moje obětí neopětoval "Já… já sem se snim musel… musel sem s nim… spát." Teprve teď mě obejmul. "Promiň Gee, je mi to moc líto, je to moje chyba… promiň, promiň" opakoval pořád dokola a houpal se semnou, jako kdybych byl dítě. Ale já potřeboval utěšit. Potřeboval sem se probudit z tohohle hrozného snu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 unknown unknown | 12. srpna 2007 v 15:13 | Reagovat

perfektne to je....tesim sa na pokracko!!!

2 Denča Denča | Web | 12. srpna 2007 v 16:42 | Reagovat

úžasný

3 GORSVET GORSVET | 13. srpna 2007 v 0:02 | Reagovat

je to skvělý strašně mi to přopomíná requiem za sen

4 Laivine Laivine | Web | 29. července 2008 v 1:47 | Reagovat

jéééé! Chudinka naše děvka sjetá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama