Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

Prosinec 2007

Novej designe

23. prosince 2007 v 21:32 | Linka |  WTF?
hele, co vy na to? já myslim, že je to docela dobrý ne?
jen pro vaši informaci, dělala sem to záhlaví 2 hodiny XD

Zlatíčka moje, užijte si vánoce! hodně úchyláren do novýho roku vám přeju, chtěla sem eště napsat waycest o vánocích, ale nedostala sem se k tomu :( po novym roce tu přibudou nový pokráčka, tak vydržte XD
Miluju vás lidi!

With love
-Linka


Sex, Drugs&Rock'n'roll 7

17. prosince 2007 v 12:00 | Linka |  Sex, Drugs&Rock'n'roll
tak a je to tady, po dloooouhé době. Pro tebe Cecily, když tuhle story miluješ a to i přes to že sem ti jí přeposlala už v pátek večer aby sis jí přečetla XD
"Mikey? Co tu děláš?"
"Přišel sem se na tebe podívat. Jak žiješ a tak."
"Mluvil si s Gerardem? Vrátí se?"
"No.. já… Berte, prosím nebreč! Vrátí se, určitě! Jenom mu musíš dát čas."
"Opravdu si to myslíš?"
"Opravdu. Slibuju."
Bert's POV
Nechápu to. Sice to už nebylo ono, ale jak mohl jen tak odejít?? Jen tak, s Frankem.
Celý dny sem proležel v posteli a čuměl do stropu. Kouřil sem rovnou v posteli a popel klepal kam se mi chtělo. Nepotřeboval jsem udržovat pořádek, nebylo nikoho komu by to vadilo.
A třetí den přišla vichřice. Nejdřív se ohlásila klepáním na dveře ale já jí okázale ignoroval. Brzy se ukázalo, že má klíče, nejspíš od svého bratra.
Vletěl ke mně do pokoje a otevřel okno. "No fuj, tady to smrdí, nemůžeš si aspoň vyvětrat?" smál se a v ruce držel tašku plnou jídla.
Bylo to, jako kdyby přišel z jiného světa. "Pojď, pomůžeš mi uklidit nákup." Řekl a odešel do kuchyně. Chvíli sem jen zíral a pak típnul cigaretu o prádelník a vydal se za ním.
"Mikey…" snažil jsem se něco říct, ale strčil mi do ruky salát a nějakou zeleninu a mě nezbývalo nic jiného než to uklidit. "Kdybych ti nenakoupil, asi bys tu umřel hlady… no co se dá dělat. Jak je? Neřekl bych že nějak extra dobře, ale i tak…" brebentil s předstíranou veselostí, ale já věděl že se mi neodváží podívat do očí, pro to co mi jeho bratr udělal.
"Mikey? Co tu děláš?" zeptal jsem se a on konečně odpověděl. (pro tupější XD následuje rozhovor na začátku kapitoly XD)
Seděl jsem, opřený o futra dveří a sledoval Mikeye jak kuchtí něco k obědu. Nevím proč se o mě stará, ale abych byl upřímný, nevadí mi to. Strašně mi připomíná svého bratra. Všiml si mého pohledu a na několik vteřin mě přinutil stočit pohled někam jinam, ale neodolal jsem a zase se vrátil k jeho pozorování. Je neuvěřitelné jak mi ho připomíná. Ani ne tolik obličejem, ale tím, jak se pohybuje a mluví. Znovu zachytil můj pohled a tentokrát promluvil. "Berty… prosím, nedívej se tak na mě." Musel sem vypadat jako kdybych ho chtěl na místě znásilnit. "Já jenom… vypadáš jako Gerard…" zamumlal jsem a znovu se mi chtělo brečet. Přišel ke mně a objal mě. Nikdy sem si nemyslel, že přijde doba, kdy jediným člověkem který mi pomůže bude Mikey.
Zazvonil mi mobil. Chvíli jsem se hrabal v hromadě prádla, než sem ho konečně našel. Jméno napsané na displayi se mnou málem seklo o zem. Gerard. Rozechvěle jsem zmačkl zelené tlačítko a přiložil telefon k uchu. "Haló? Berty?" ozval se Gerardův hlas a já se rozbrečel, aniž bych dokázal cokoliv říct. "Kdy se vrátíš domů?" vydal jsem ze sebe mezi vzlyky. Chvíli byl ticho a pak váhavě odpověděl: "Víš… já se možná ani nevrátím… ne, ne! Berte! Poslouchej mě!" zakřičel když sem chtěl zavěsit a tak sem se znovu zaposlouchal do jeho hlasu. "Slib mi, že si neublížíš. Že když se vrátím, tak budeš pořád živý!" zaprosil a já sem zadoufal, že se přece jenom vrátí. "Je mi to moc líto, ano? Slyšíš mě?? Není to ani pro mě lehké, nedělej mi to ještě těžší!" zkňoural a já poznal, že taky brečí. "Vrátíš se?" znovu jsem se zeptal. "Já Berty musím končit… už… už vyjíždíme." Řekl místo odpovědi a zavěsil.
Možná by bylo lepší, kdyby se neozval.

Anketa, jak to dopadlo? XD

16. prosince 2007 v 20:39 | Linka |  WTF?
takže, nejrači máte... bohužel Frerady :-/ a to celých 33% procent z vás jim dává přednost. tssss styďte se děvčata XD na druhém místě sou Waycesty! 29% hahaha! XD pak je frikey se 14%... potom Bert/Gerard s 10% a nakonec Frank/Quinn s 5% a Paddy/Linka taky s 5% (to znamená, že sem hlasovala já a někdo kdo mi chtěl udělat radost XD) prostě je vidět, že máte rádi osvědčené kombinace (a mě, protože mi chcete udělat radost XD)
Konec XD

Businessman 4

16. prosince 2007 v 12:00 | Linka |  Businessman
Taky vám příde že to beru nějak.... já nevim, hrozně to natahuju, zmiňuju samý kraviny a zároveň to beru hopem? XD
Jo a jen tak mimochodem, momentálně sem v praze a mám se určitě skvěle, hahaha ať žijou přednastavený články XD
Mikey Way se nikdy nestyděl za svou orientaci. Na rozdíl od jeho bratra. Když ho přistihl s jeho ošetřovatelem, vyhodil ošetřovatele a o Mikeyho se od té doby staral sám. Styděl se, že má gaye v rodině a kdyby Mikeyho tolik nemiloval nejspíš by ho vyhodil taky.
Ale tentokrát Mikey plakal ve své posteli a přál si, aby byl "normální". Přál si, aby nezažil poslední půl hodinu kdy na něj jeho bratr křičel a kdy viděl jeho zhnusenou tvář. Věděl, že je ho zklamal, ale nemohl za to jaký je. Nemohl za to, že se zamiloval. Stejně jako nemohl tentokrát. A doufal že stejně jako tentokrát, mu bude ten člověk lásku opětovat. O Patrickovi toho moc nevěděl, ale chtěl by. Chtěl by spoustu věcí. A nechtěl být sám. Žádný člověk nechce být sám.
Mikey Way se vždy snažil myslet optimisticky, ale někdy se stane že za černým mrakem nezahlédnete slunce a upadnete do hluboké beznaděje, stejně jako teď Mikemu. Gerard s ním nemluvil, jeho jediné spojení s okolním světem. Nestává se každý den, že byste na ulici narazili na člověka, který ovládá znakovou řeč. A proto byl Mikey tak sám. Neuvědomoval si, že všechno co k němu Patrick cítí je jen zvědavost a láska… k penězům.
Patrick byl totiž jako drak. Krásný a nebezpečný. Zhraňoval zlato a nerad ho vydával. Zlato mu zarostlo do kůže a udělalo ho zcela imunní vůči okolnímu světu nebo lidským citům. Ale Patrick si nic z toho neuvědomoval a žil dál svým spokojeným životem osamělého muže. Spokojeným i přes to, že spokojeným nebyl. Osamělým i přes to, že měl tolik známých a přátel že se to téměř nedalo spočítat. A milovaným. I přes to, že sám neuměl milovat.
Seděl ve své kanceláři, upíjel vlažnou kávu, kterou mu přinesla sekretářka a díval se z okna. Díval se na Hlavní nádraží. Pamatoval si každou věc, každý kámen, který pozměnil, předělal a vystavěl do dnešní podoby. Tenkrát byl šťastný. Opravdu šťastný. A pak se jen otočil ke svému počítači, zapisoval další plány na Obchodní centrum a vrátil se do reality.
Mikey přes sebe přehodil jen bundu a vydal se ven. "Kam si myslíš, že jdeš?!" zeptal se ho Gerard u vchodových dveří. Ven. Zněla chladná odpověď a Gerard se jen posměšně usmál a pokrčil rameny. Věděl, že Mikey je venku sám, téměř bezbranný.
A to si Mikey, který nasupeně rázoval ulicemi, uvědomoval taky. Nevěděl kam by mohl jít. Zalovil v kapse bundy a překvapeně zjistil, že bunda není jeho. Vytáhl krabičku cigaret, Gerardových to be exact (sorry za ájinu ale vypadávaj mi český slova XD), a jednu cigaretu jemně uchopil mezi rty, pátrajíc po zapalovači. Brzy ho našel a mohl si zapálit. Vydechoval cigaretový kouř a dál zkoumal obsah kapes. V jedné z nich byla malá kartička, vyndal jí tedy a zjistil že je to vizitka. Patrickova vizitka. Přečetl si adresu, chvíli se tozmýšlel a pak zamával na projíždějící taxík, aby se nechal odvézt.
Plány už byly zpola hotové, když do kanceláře strčila hlavu sekretářka a oznámila otrávenému panu Stumpovi, že s ním nejspíš chce někdo mluvit. Patrick jen přemýšlel, co je to za idiota, když použil výraz nejspíš nebo co je to za sekretářku, že toho výrazu užívá ona. Ale když ten člověk vešel do kanceláře a nervózně se rozhlížel kolem, Patrick poznal co myslela tím nejspíš. Ono je velice těžké porozumět němému člověku, jímž Mikey bezesporu byl.

2. Kapka; Salome, pláčeš?

15. prosince 2007 v 16:00 | Linka |  Bratříčku, zavírej vrátka...
Zkuste si k tomu najít Karel Kryl-Salome. Moje oblíbená písnička. Vlastně by ste si měli najít víc písniček, protože ke každýmu dílu se vstahuje jedna XD
jen tak, mimochodem.... nepřeháním trochu? :-/

Salome, pláčeš?
Zrovna se začínalo stmívat, když tu se nebe usedavě rozplakalo, zanaříkalo a po obloze sjel klikatý blesk. Díval jsem se na tu krásu z okna a bylo mi líto že nemůžu ven. Po včerejší příhodě jsi mě donutil jít k doktorovi, i když víš jak to tam nenávidím. Znásobil mi i tak vysoký počet prášků, které musím brát. Dokonce si všiml mých jizev na rukou a nakázal ti vzít z mého dosahu všechno ostré. Stál jsem tam a poslouchal vás. Bylo mi tak trapně. A jemu bylo jedno že vás slyším a že i přes svou nemoc mám city. Ale ještě hůř mi bylo když jsi doma jeho rozkaz vyplnil. Prohledal jsi mi pokoj. Vzal jsi mi moje nůžky. Díval jsem se jak se ti po tvářích stékají slzy, když jsi z nich smíval zaschlou krev, a žmoulal jsem příliš utáhlé obvazy na mých rukou. Prosil jsi mě ať už to neudělám, ale já ti nedokázal odpovědět. Ale prášky jsi mi nedal, nechtěl jsi abych byl moc utlumený.
A tak jsem teď tady, sedím naproti tobě a koukám se do svého talíře. Vím že jsi udělal mé oblíbené jídlo jen abych se cítil líp. Ale já nemůžu jíst. Prostě nemůžu. Hladovím, ale po tobě. Nechutné, ano já vím. To proto nemohu jíst. Ah, jsem tak zvrácený.
Snažil jsi se udržovat konverzaci, ale neodpovídal jsem, tak mlčíš. Oba mlčíme. Jediný zvuk co slyším je tvůj dech a cinkot tvých příborů. Mých jsem se ani nedotkl. Prosím, netvař se tak sklíčeně… nesluší ti to. Miluju když se směješ. Miluju tebe. Chtěl bych ti to říct. Ale… j-já nemůžu. Všechno bych zničil.
"Dáš si na to aspoň sýr?" ptáš se mě, asi už po sté a já zvedám hlavu od talíře. Čekáš odpověď, vím to. Někdy moje mlčení bez povšimnutí přejdeš, ale když se tváříš takhle… znovu jsem sklonil hlavu a začal si pohrávat se svými obvazy, snažíc si je aspoň trochu uvolnit. "Gerarde! Víš že to nemáš dělat. A mluv s semnou!" naléháš, ale já jsem se mezitím dostal do svého vlastního světa. Konečně se mi povedlo zbavit se obvazů a fascinovaně se dívám na řezy zdobící mé paže. Některé stále krvácí a mě se z toho zvedá žaludek. "Gerarde!" vstáváš z židle a držíš mě za ruku, v očích máš strach. "Proč to děláš??" Tvoje prsty propalují maso na mé ruce a já cítím nesnesitelnou bolest. Nevím, jestli je to skutečné nebo jestli zase začaly halucinace. Nikdy to nemůžu rozeznat, ale bolest je tak silná že vykřiknu a vytrhnu se ti. "Nedotýkej se mě!" ječím a ty se tváříš zmateně a ztraceně, nevíš co dělat. Ruka krvácí a já na ní nevěřícně zírám. Zarývám do ruky nehty a škrábu se, další ranky začínají krvácet a ty na mě jen zíráš, naprosto neschopný pohybu. Nechutný, tak moc nechutný. Běžíš ke mně a držíš mě když začnu zvracet na podlahu znechucený bolestí, krví a sám sebou.
Nevyčítáš mi, co jsem udělal. Jenom mi večer tajně přistrčíš pár prášků navíc….

An amazing pic of waycest XD

15. prosince 2007 v 2:54 | Linka |  Waycest
chvíli sem váhala kam to dát XD to je úžasný! XD

Já tvoříííím, tvořííím XD

15. prosince 2007 v 0:03 | Linka |  WTF?
no, asi tu brzo (ne li rovnou dnes XD) přibude nový designe... ale sou tu nově uspořádaný povídky, teda už je to dýl co sem to udělala u frerardů ale teď je to všude, navíc jsem tam přidala sličné ikonky XD i když teda nic moc, celý mi to trvalo asi tak ehm... 5 minut a je to vidět XD jediná která se mi povedla a coč mě štve je ikonka frerardu XD tak tady je máte páč jsem VELICE aktivní, škoda že takhle pozdě nemůžu chodit na počítač častěji XD

Victorian Age 5

14. prosince 2007 v 22:52 | Linka |  Victorian Age
Hallelujah! A je to tady! XD takže, snažila jsem se... opravdu opravdu opravdu! XD no a posuďte sami... jinak, zejtra by tu mělo bejt další pokračování mého depresivního waycestu a pak možná další povídky, protože momenálně můžu být velice dlouho na PC a nikdo mi nepíše takže i neruší a mohu PSÁT! Chápete to? Já ne, už jsem se k tomu dlouho nedostala XD
8. července, Léta Páně 1865
Všechno jsem zkazil, nenávidím se, nenávidím se, nenávidím! Nechápu proč jsem to udělal, ale nedá se to vzít zpátky, už nikdy.
Včera večer jsem, jako vždy, zhasnul svojí petrolejku a klekl si k loži, abych se pomodlil. Po chvíli se otevřely dveře a vedle mne dopadl paprsek světla. Gerard vešel do dveří a položil svojí petrolejku vedle mojí, zhaslé, a počkal až vstanu. Sedl jsem si vedle něj a on se na mě usmál. Naklonil se ke mně a políbil mě. Po chvíli se odtrhl, ale jen proto aby mi sundal brýle a položil je na noční stolek. Znovu mě políbil, tentokrát vášnivěji a položil mne do peřin. Cítil jsem jeho ruce jak putují pod mým trikem a jeho mužství (jak jinak by tomu mohl Mikey říkat? XD) na mém stejně. Styděl jsem se, protože jsem věděl, že já jsem také tak… vzrušený. Odtáhl se od mých rtů a lačně začal okusovat můj krk. Zavzdychal jsem a začervenal se. "Nemusíš se stydět…" zašeptal a pokračoval ve své činnosti. Ale já jsem se musel stydět. Vždycky jsem byl cudný. Když mi stáhl mé podvlíkačky (héééj XD) odstrčil jsem ho a zakryl se peřinou. "Mikey? Co se děje?" zeptal se a zdál se zmaten. Nevěděl jsem mu co mám říct a tak jsem mlčel. "Chceš abych zhasl?" zeptal se znovu a já přikývl. Možná to opravdu bylo jenom studem a když bude tma, bude to lepší, namlouval jsem si. Gerard se na mě znovu položil a vklouzl jazykem do mých úst. Všechno bylo v pořádku, ale jen to té doby, než rukou zajel do mého klína. Zasténal jsem a Gerard se uchichtl. Bylo mi to velice trapné, každý přece ví, že se nesmí při sexu projevovat. Pamatuji si to z nedělní školy. (já fakt nevim kam na ty kydy chodim XD) udělal to znovu a tentokrát jsem si skousl ret abych nezasténal. Znovu mě políbil a něco mi zašeptal do ucha. "Já…. Nerozuměl jsem ti." Zamumlal jsem a on to zopakoval. "Chtěl bych se s tebou milovat, Mikey…" zašeptal a já jsem se otřásl. "Já… já nevím." Tak zvrácené, ah tak zvrácené. Žádný sex před svatbou. Počítá se do toho i sex s vlastním bratrem? "Mikey, prosím… miluju tě, hrozně moc." Snažil se mě přesvědčit.
Nechápu to. Prostě jsem řekl ne a nechal ho odejít, jen tak.

1. Kapka; A zbytek umyl déšť

13. prosince 2007 v 20:59 | Linka |  Bratříčku, zavírej vrátka...
muj nový depresivní wacest. takhle to dopadá kdyý posloucháte kryla, zbožňujete waycest, cítíte se duševně labilní a vlastní otec se k vám chová jak k blátě na jeho botě.
Věnuju todle Dee, jelikož ona jediná najde spojitost mezi mnou a mým příběhem.
Jo a zkuste si k tomu najít Pietu od Karla Kryla...
-Linka
A zbytek umyl déšť
Prší. Listy se chvějí pod tíhou ledových kapek. Lidé na ulici rozevírají své obrovské deštníky. Příroda téměř umlkla, jediným jejím zvukem je déšť a na chodníku se tvoří kaluže.
Prší. Miluju déšť. Už s prvními kapkami jsem vyběhl na zahradu a teď tu stojím, na tělo mi dopadají těžké kapky a cítím se absolutně šťastný. Konečně.
Prší. Zakláním hlavu a nastavuju tvář nebi. Pozvednu i ruce a celý šťastný cítím jak mi na dlaně buší kapky. Po tváři mi stéká déšť a mísí se s černou tužkou na oči. Vlasy se mi lepí k čelu a moje oblečení je celé mokré.
Prší. Déšť omývá mé tělo. Stéká na zem a vsakuje se do země. Cítím se tak čistý. Škoda že mě déšť nemůže očistit i zevnitř. Mokré prsty deště přejíždějí po mých pořezaných předloktích, malá vzpomínka na tebe, bratříčku. Kéž by déšť smyl i myšlenky na tebe. Stékaly by po mě, Černé chtíčem a vášní, tmavší než noc. Pak bych byl čistý. Ah, jsem tak zkažený člověk.
Prší. Kapky jsou jak slzy andělů. Pláčou, stejně jako ty. Občas tě slýchám, ale nemůžu tě utěšit. Ani anděly ne. Pláčou nade mnou, na tím, jaký jsem ubožák. Taky pláču, mí slzy se mísí s deštěm. Chtěl bych, aby mě smyl z povrchu země. Nezasloužím si žít a kazit ti život. Ne, na to jsem moc špatný člověk.
Prší. Lidé se utíkají schovat, déšť neustává. Slyším jak se za mnou odevírají dveře a jak mě voláš abych šel dovnitř. Ale já nemohu odejít, nejsem očištěný.
Tvoje ruce se obmotaly kolem té mojí a táhneš mě dovnitř. Nemůžu se bránit a tak si nechám zout boty a vysvléct se z mokrého oblečení. Motá se mi z toho hlava. Seš můj anděl. Mluvíš na mě ale já tě nedokážu vnímat. Měl bych ale nemůžu. Znáš mě.
"Gerarde, co se s tebou děje?" tváříš se ustaraně, měl bych ti odpovědět, ale sám nevím co.
Podáváš mi suché triko a já se musím postavit abych si ho od tebe vzal. Moje hlava, mám pocit že se rozskočí…
A pak jsem omdlel a byla tma. Konečně.

Anketa

12. prosince 2007 v 20:01 | Linka |  WTF?
jen tak BTW, než sem zejtra přibude muj novej waycest... vaše oblíbená kombinace... vím že vyhraje frerard, bohužel, ale i tak se ptám... v neděli končí hlasování pak sem napíšu výsledky XD

Nový waycest

11. prosince 2007 v 20:52 | Linka |  WTF?
no už sem dlouho nic nepsala... má se to tak, že od každýho příběhu mam asi tak tři až čtyry řádky, představu co dál, ale nejsem schopna to napsat. moje tempo je mučivě pomalý, nálada pod bodem mrazu a fantasie vyždímaná jak frankovo péro.
ale na papír si píšu novej waycest... skvěle odrážející mé momentální pocity... sice sem nechtěla načínat nic novýho, když nejsem schopná dokončit to starý, ale buď to zveřejnim a nebo si počkáte na něco starýho... řekněte si, mě je to jedno... ale varuju vás, je to slátanina a je ehm.... smutný...

-Linka