Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

1. Kapka; A zbytek umyl déšť

13. prosince 2007 v 20:59 | Linka |  Bratříčku, zavírej vrátka...
muj nový depresivní wacest. takhle to dopadá kdyý posloucháte kryla, zbožňujete waycest, cítíte se duševně labilní a vlastní otec se k vám chová jak k blátě na jeho botě.
Věnuju todle Dee, jelikož ona jediná najde spojitost mezi mnou a mým příběhem.
Jo a zkuste si k tomu najít Pietu od Karla Kryla...
-Linka
A zbytek umyl déšť
Prší. Listy se chvějí pod tíhou ledových kapek. Lidé na ulici rozevírají své obrovské deštníky. Příroda téměř umlkla, jediným jejím zvukem je déšť a na chodníku se tvoří kaluže.
Prší. Miluju déšť. Už s prvními kapkami jsem vyběhl na zahradu a teď tu stojím, na tělo mi dopadají těžké kapky a cítím se absolutně šťastný. Konečně.
Prší. Zakláním hlavu a nastavuju tvář nebi. Pozvednu i ruce a celý šťastný cítím jak mi na dlaně buší kapky. Po tváři mi stéká déšť a mísí se s černou tužkou na oči. Vlasy se mi lepí k čelu a moje oblečení je celé mokré.
Prší. Déšť omývá mé tělo. Stéká na zem a vsakuje se do země. Cítím se tak čistý. Škoda že mě déšť nemůže očistit i zevnitř. Mokré prsty deště přejíždějí po mých pořezaných předloktích, malá vzpomínka na tebe, bratříčku. Kéž by déšť smyl i myšlenky na tebe. Stékaly by po mě, Černé chtíčem a vášní, tmavší než noc. Pak bych byl čistý. Ah, jsem tak zkažený člověk.
Prší. Kapky jsou jak slzy andělů. Pláčou, stejně jako ty. Občas tě slýchám, ale nemůžu tě utěšit. Ani anděly ne. Pláčou nade mnou, na tím, jaký jsem ubožák. Taky pláču, mí slzy se mísí s deštěm. Chtěl bych, aby mě smyl z povrchu země. Nezasloužím si žít a kazit ti život. Ne, na to jsem moc špatný člověk.
Prší. Lidé se utíkají schovat, déšť neustává. Slyším jak se za mnou odevírají dveře a jak mě voláš abych šel dovnitř. Ale já nemohu odejít, nejsem očištěný.
Tvoje ruce se obmotaly kolem té mojí a táhneš mě dovnitř. Nemůžu se bránit a tak si nechám zout boty a vysvléct se z mokrého oblečení. Motá se mi z toho hlava. Seš můj anděl. Mluvíš na mě ale já tě nedokážu vnímat. Měl bych ale nemůžu. Znáš mě.
"Gerarde, co se s tebou děje?" tváříš se ustaraně, měl bych ti odpovědět, ale sám nevím co.
Podáváš mi suché triko a já se musím postavit abych si ho od tebe vzal. Moje hlava, mám pocit že se rozskočí…
A pak jsem omdlel a byla tma. Konečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetka.ph Anetka.ph | Web | 13. prosince 2007 v 21:17 | Reagovat

pekné pekné pekné :)

no jo depresivno...můj styl XD

2 sorrow sorrow | 14. prosince 2007 v 12:27 | Reagovat

sakra to se mi libi... asi ti napisu na to icq)))))) xD... :)

3 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 14. prosince 2007 v 12:52 | Reagovat

hezkýýý ale je to smutný...teda ten začátek jo.....ale snad to dopadne dobře x)....doufámXD

4 Dee Dee | Web | 14. prosince 2007 v 20:50 | Reagovat

Hmm..to je určite pre tú prvú Dee..:)

Takže aj Dee č.2 (ja) hovorí: pekné!

5 Niwy Niwy | Web | 7. února 2008 v 1:45 | Reagovat

Milujem Kryla...proste úplne totálne mimoriadne ho milujem...no dobre toto som si skrátka nemohla odpustiť a teraz k samotnému obsahu (A) milujem dážď...a skrátka je to úžasne napísané a keď som si k tomu ešte vážne pustila pietu...A jenom pod Pietou holčičku pětiletou písmena zaujala načmáraná křídou. Číst se však neučila tak nápis pohladila písmena rozmazala zbytek umyl déšť...

Nj, je hold neskoro a zajtra mám nočnú, no už teraz to vidím, ako si do rána budem čítať Krylove spisy, čo mám na poličke pri posteli a do toho počúvať jeho úžasné piesne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama