Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

My Brutal Romance

13. února 2008 v 18:47 | Linka&Dangerous girl |  My brutal romance
ah, jsem zpátky
zejtra du na olympiádu z angličtiny, držte mi palce, mam pocit že nervositou začnu zvracet (I'll throwin' up! I'll fuckin' throwin' up!! taky máte pocit, že je tam nespisovnou americkou angličtinou moc nepotěším?! XD)
ale než jsem se o tom dozvěděla, stihla jsem s Dangerous.girl napsat tento waycest
teda eště není hotovej, ale vzhledem k tomu, že se moje fantasie navrátila (asi byla na dovolený) tak by se tenhle waycest nemusel seknout po prvním pokráčku
jo a v hlavě mam další kus Businessmana, docela velkej kus, jenom to hodit na papír, podle mapy měsíce sem umístila Osady do moří a kráterů a po vzoru čapka sem začala psát historii obydlování měsíce, dokonce články z dobových novin, takže děj si dá eště pausu XD
ale teď k tomuhle waycestu
1) neberte to vážně. je to jenom parodie na všechny ty waycesty/frerardy/frikeye/bee/apod. kde je gerard (nebo někdo jiný, nejčastěji je to gerard) nájemným vrahem, bez kouska soucitu ale i přes to všichni poklidně a tiše zemřou, jakmile je trefí do pravého nártu, nebo do ramena. sám zásadně nebývá zraněn a nakonec podlehne kouzlu své další oběti (frank. hroznej chudinka, většinou feťák) no však ještě uvidíte, co se tam bude dít XD jo a je to tak trochu vykradačka Kulhánka XD
2) je to mírně nechutné. pokud se vám dělá šoufl už jenom ze slova "krev", "mozek" a "vnitřnosti", nečtěte to
3) je to BRUTÁLNÍ! XD
Enjoy!
-Linka

Mikey's POV
"Koukám, že s tim máš docela problém." Ozval se za mnou posměšný hlas mého staršího bratra. Stáli sme ve výtahu, řítícím se dolů, a já stál před velikým zrcadlem, které zabíralo celou zadní stěnu výtahu a se marně snažil zavázat si kravatu. "Počkej, já ti to zavážu." Udělal pár kroků dopředu a pod botou zapraskal objektiv z bezpečnostní kamery.
Zavázal mi kravatu, urovnal límeček a potom mě vášnivě políbil.
Nejsme tak normální sourozenci.
Display výtahu ukazoval poslední dvě poschodí.
Naše lakýrky klapaly po podlaze, když jsme procházeli suterénem luxusního hotelu a hledali ty správné dveře.
Byly úplně poslední, jak už to většinou bývá. Trochu hořce jsem si uvědomil, že několik metrů rovné chodby poněkud zkomplikuje případný ústup.
Taky nemůžeme vybrat lepší místo.
Nervózně sem zkontroloval, jestli je glock na svém místě.
Gerard si ulízl vlasy a otevřel dveře.
První věc, kterou sem uviděl, nebyl stůl s kartami ani chlápci usazení kolem něj, ale brokovnice opřená kousek ode dveří.
Nejsou zas tak neviní, jak se tváří.
Ten největší ze všech co tam tak seděli, vyskočil na nohy. Trochu mi připomínal gorilu, nejen svou tělesnou stavbou, ale i tupým výrazem. Nenápadně zašilhal směrem k brokovnici.
Stačilo aby udělal jenom pár kroků a my byli mrtví.
Nejmenší ze shromážděných, ale za to na čestném místě, znuděně vyfoukl kouř z plic a promluvil: "Co vy ste zač?"
Viděl jsem, jak Gerard mezi řečí zajíždí rukou za opasek svých kalhot, kde měl zastrčený svůj revolver.
"Přišli sme si s váma zahrát. Nejste zas tak tajný jak si myslíte." K našemu překvapení se kápo usmál, kývnul na gorilu a vyzval Gerarda ať se posadí na prázdné místo.
Jaké štěstí, že nebylo obsazené.
Dvě kulky do hrudníku jeho majitele se o to bez problému postaraly.
Asi po hodině stání u dvěří, hraní si na osobní stráž a několika prohraných stodolarovkách (nejdřív vždycky musíme něco prohrát) mi Gerard dal znamení.
Spoluhráči už se uvolnili, zčásti díky alkoholu, který nechal kápo kolovat.
Gerard si prohrábl nervózně vlasy a já zbystřil. Glock mi ladně vplul do dlaně a já ztuhl nervositou.
Bohužel, gorila si toho všiml.
Kápo už nikdy nezjistí co se stalo. Gerard mířil přesně a nikdo nemůže přežít kulku uprostřed hlavy.
O mozku na stěně ani nemluvě.
Gorila okamžitě skočil po brokovnici, čímž převrhl celý stůl, ale nestihl to, jelikož ho moje noha tak trochu oddálila z kurzu.
Těžce dopadl na stěnu a vypadal, že sem mu vyrazil dech.
Kolem pomalu dopadaly na zem karty.
O jednoho méně, takže zbývali tři.
Myslel jsem, že nejsou ozbrojení, ale mýlil jsem se.
Naštěstí nejsou dobří střelci, kolem mě profičeli kulky a jen jedna mě zasáhla do zad, což bez problému pohltila moje neprůstřelná vesta.
Než sem se stačil otočit, byly už jenom dva. Jeden ležel na zemi a z hrudníku se mu valila krev.
Glock znovu vystřelil a další se skácel k zemi.
Amatéři.
Poslední se bránil nejvíc. Schoval se za převrhlý stůl a střílel po nás.
Stačil vystřelit dva náboje, než sem ho zasáhl do krční tepny a horká krev zalila jeho bílý oblek.
Byl už skoro mrtvý, ale takovej výstřel do hlavy to ještě pojistí.
Aby se netrápil dlouho, chudinka.
Začali sme sbírat dolary rozházené po zemi a Gerard jen tak mimochodem kontroloval karty. "No kurva, já sem věděl, že podvádí!" ozval se dotčeně a ukazoval mi dvě červená esa, které sebral někde na zemi.
Nic sem na to neřekl, sebral poslední stodolarovku a odešel. Zbraně sme tam nechali, mrtví se neumí bránit.
Byli sme sotva na půl cesty k výtahu, když se za námi ozval výstřel a já ucítil palčivou bolest v rameni.
Téměř sem zapomněl, že gorila žije a on se rozhodl mi to připomenout.
Další výstřel šel naštěstí vedle.
Jako na povel jsme se s Gerardem otočili a začali střílet.
Tedy spíš on, já zjistil, že sem vystřílel všechny náboje a nemám čas vyměnit si zásobník.
Udělal jsem poslední věc, co mi zbývala.
Otočil jsem se a utíkal k výtahu.
Gerard pomalu ustupoval. Když byl téměř u výtahu, gorila se rozhodl k poslednímu útoku. Nějakým mě záhadným způsobem se i přes své ohromné tělo dostal k Gerardovi a uštědřil mu ráno přímo do spánku.
A pak byl u mě.
Opřel jsem se o zrcadlo a čekal na smrt.
Vystřel padl téměř současně se zvukem rozbitého skla. Lítalo všude kolem, hlavně té gorile do očí.
Zařval a snažil se střípky vyndat, přitom upustil na podlahu svuj glock.
Tohle bylo jednoduché. Kopnul sem ho pod bradu a křupnutí jeho vazu mi bylo jasnou odpovědí.
Měl jsem celou levou tvář sedřenou do krve letícími střepy, ale žil jsem a Gerard nejspíš taky.
Vytáhl jsem gorilu z výtahu, byla to docela makačka a Gerarda jsem naopak přenesl dovnitř.
Sundal jsem si sako a položil ho na ně, aby byl aspoň trochu chráněný před střepy.
A pak jsme sjeli do podzemních garáží.
Gerard
Bože,moje hlava...Rozvaluju se na gauči,kam jsem se s menší dopomocí mého bratra dostal a přidržuju si u hlavy sáček s ledem.
Když o tom tak přemýšlím,docela se nám to povedlo,budou pěkně nasraní,až zjistí,co se stalo tomu jejich bossovi,haha.Prachy taky slušný,za ně bychom si mohli pro tentokrát třeba...
Z mých úvah mě vyruší Mikey,který za mnou příjde do obyváku.Teda my tomu tak říkáme,ale nemíníme se v tomto bytě nějak zdržet či se otravovat s nějákýma ubytečnostma jako je nějáká dekorace nebo vytvoření toho,čemu jistí sentimentální lidé říkají domov.
,,Je to lepší?''optá se Mikey,který jen tak mimochodem nemá na sobě nic kromě zkrvavené košile a černých boxerek.Vážně si nejsem jistý jestli se snaží o to,mít na sobě to,co mě nejvíce vzruší nebo ne.
,,Jo.''zhodnotím stručně stav mé hlavy,kam jsem utržil slušnou ránu od té hnusné gorily.
,,Asi využiju tu koupelnu.''nadhodím a naše pohledy se střetnou.Oba myslíme na to samé.
Za chvíli už si pohodlně hovím v té velké vaně plné teplé vody a čekám až se ke mně připojí můj bratřík.Avšak ten nějak váhá se svlékáním.Je mi to jasné.
,,Ukaž.'' přikážu a přitáhnu si jeho rameno.Usykne.
,,Neřekls mi,žes to koupil.To musí ven.Přines mi pinzetu.''řeknu nesmlouvavě.
,,Gerarde,já...'' chce protestovat,ale já ho přeruším:,,Ne.Hned.''
Poslechne mě.Jako vždycky.
Když sedí nahý přede mnou,kapičky krve mu stékají po zádech a on se celý třese, v ústech ručník,aby nekřičel,snažím se to udělat,co nejrychleji.Bolí to,já to moc dobře vím a nerad mu to dělám.
Tlumený výkřik plný bolesti a kulka je venku.Voda se krví zbraví mírně do růžova.Pozoruju to a přitisknu ho k sobě,snažím se opatrně,abych nějak nezavadil o jeho ránu na rameni a on se hlavou pohodlně opře o mou hruď.
Protáhnu kolem něj ruce a obejmu ho kolem pasu.Konečky prstů se jakoby náhodou ocitnou někde pod jeho podbřiškem.Zakloní hlavu a vyhledá mé rty.Musím se trošku sklonit,abych mohl polibek prohloubit.Miluju ty jeho teplé vhlké pěkně tvarované rty,se kterýma si v tuto chvíli můžu hrát,jak chci.
Skloním se ještě níž,abych se dostal až k místu pod jeho ušním lalůčkem,kde to má nejraději,přičemž se mé ruce,stále trochu od krve,činí v jeho rozkroku.
Akorát to začíná být trošku nepohodlné,hlavně Mikeyho rozčiluje,že v této poloze nemůže nic dělat,jen sténat,tak jak to mám rád.
Během chvíle jsme z vany venku a nemusíme chodit daleko.Mikey se na mě vrhne jen co vylezeme z vody.Jednou,tou zdravou rukou mne obejme a znovu mě drsně políbí.Jo,on to má tak rád...
Nazí,mokří se o sebe třeme a vzrušení by se dalo krájet.
Zasténá mi do úst a sám se otočí.Zbožňuju,když se mi sám nabízí.Kdo by odolal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soanna Soanna | Web | 14. února 2008 v 10:35 | Reagovat

Jóó kdo by odolal... Úžasně brutální...

2 bajenka bajenka | Web | 14. února 2008 v 22:23 | Reagovat

Pawada!!

3 Nii Nii | 16. února 2008 v 10:54 | Reagovat

Tak tohle se mi líbí XD

4 Petronajt Petronajt | E-mail | Web | 27. února 2008 v 20:11 | Reagovat

jééé a nebyl by další díl?Prosíííím....

5 murderromance murderromance | E-mail | 25. března 2008 v 17:38 | Reagovat

:D a jo, tohle se mi moc líbilo, :D gee ma pravdu, kdo by odolal :DDDD

6 greenei greenei | Web | 29. března 2008 v 19:02 | Reagovat

come back linka:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama