Příbuzné milujeme srdcem, ne tělem. A waycest je vyjímka!

Duben 2008

My Brutal Romance II.

2. dubna 2008 v 20:29 | Linka |  My brutal romance
ano, konečně! tentokrát to není vyjímečně moje chyba! hahá! myslím, že by se tu brzo mělo objevit pokráčko Businessmana. jestli ne, zrušim to tu
Mikey's POV
Ráno jsem vstal, snažil se ignorovat nepříjemnou bolest v rameni a popadl první oblečení, které mi padlo do ruky. Po pár krocích jsem si rozmrzele uvědomil, že kalhoty, které mi mezitím stihly spadnout téměř ke kolenům, nejspíš moje nebudou. Vzal sem si tedy svoje vlastní a rozespale hledal triko.
Po ránu nejsem téměř schopný fungovat. Protíral sem si oči a mžoural do ranního světla, které pronikalo skrz roztažené žaluzie.
Podíval jsem se na svého bratra. Spal a vypadal, že ještě chvíli bude spát. Zastrčil sem mu pramínek vlasů za ucho. Stává se ze mě nějakej přecitlivělec.
Postavil sem vodu na kafe a šel do schránky vyzvednout poštu. Svoje oblíbený noviny, nějaký účty, dopis pro Gerarda a pro mě, tipl bych si, že od mámy a veliká žlutá obálka. S povzdechem jsem jí položil na stůl. Doufal jsem, že teď budeme mít pár dní volna.
Usrknul sem kávu a začetl se do New york times. Ještě než sem se dostal k Ekonomice, už jsem nebyl tak unavený. Zčásti tím, že uběhlo už půl hodiny a z části tím, že jsem do sebe stihl nalít několik hrnečků toho černého bahna. Ale kurevsky dobrýho, černýho bahna.
Zrovna sem dočítal Sport, když se do pokoje vpotácel Gerard a nalil si do svýho hrnečku, možná spíš obrovského hrnku než hrnečku, svojí ranní dávku kafe a sedl si naproti mně. Měl jsem radost, že aspoň jednou je on rozespalejší než já. "Dobrý ráno, zlato." Usmál jsem se na něj a on mi odpověděl nějakým zabručením, neidentifikovatelného rázu. Chvíli se bezradně koukal do ledničky a pak jí zase zavřel. Po ránu je to s nim těžký. Usadil sem ho na sedačku a do ruky mu strčil mlíko. Vděčně se na mě usmál a nalil si ho do kafe. Posadil sem se na stůl, tak, abych měl nohy kolem těch jeho a položil mlíko kolem sebe. "Chicago bulls zase vyhráli nad Jersey, ostuda, co?" řekl jsem a on jenom přikývl. "Kolik to bylo?" zeptal se. Zkrabatil jsem čelo, jak sem předstíral, že přemýšlím "Hmm…. 3:0?" zasmál jsem se. Jenom zavyl a protočil oči v sloup. "Takhle play-off nikdy nevyhrajeme…" (pozn. Play-off 1998, aspoň víte co je tady za rok XD) chvíli sme oba byli ticho a on se koukal do svého hrnku. V rameni mě začalo škubat.
Chvíli to trvalo, ale nakonec si všimnul velké obálky na stole. Povzdechnul si a začal jí otevírat. Vevnitř byla velká červená složka, spisy o životě naší další oběti.
Četl jsem: "Jméno: Joseph Martin Flash, zvaný Modrý Joe, nebo Modrý muž… modrý?" Gerard mi beze slova podal fotku kde byl Joe s nenávistným výrazem, očividně to bylo focené někde na policejní stanici. A byl celý modrý.
"On je celý… potetovaný?" zeptal jsem se. Měl modré i oční víčka. "Já nevím…" odpověděl Gerard a četl záznamy.
Všiml jsem si, že Joe má i modré vlasy, řasy a oči. Tohle není jenom tetováním. Tak trochu mi z toho přeběhl mráz po zádech.
"Poslouchej!" řekl mi Gerard a četl z výstřižku novin. "Modrému Joovi bylo dokázáno, že zabil svého bývalého zaměstnavatele, Mika Donharta, který prý mohl za jeho nehodu s chemikáliemi.Za brutální čin byl odsouzen k smrti na elektrickém křesle. Po dvou dnech z vězení unikl a bylo mu přičteno několik dalších bestiálních vražd. Policie po něm stále pátrá, avšak bezúspěšně. Modrý Joe je velice nebezpečný, s největší pravděpodobností ozbrojený…." Nehoda s chemikáliemi? Znělo to jako vtip. A pak mi Gerard podal další fotografii.
Byl na ní mrtvý policista.
Policista, přetrhlý vejpůl.
Gerard
Přiznám se,jsem trochu nervózní.Ne,vlastně jsem hodně nervózní,zvlášť po té poslední akci,která nedopadla zrovna podle mých představ,málo nechybělo a zabili nás,ale tohle je prostě jiné,ten Joe se mi ani trochu nezamlouvá.Jenže před Mikeym nechci dát nic najevo,protože nechci,aby věděl o mém strachu.Zajedno by tím utrpělo mé ego,já jsem starší,takže bych měl být ten zkušenější a odvážnější a za druhé vím,že když se chovám,jakože je všechno v pohodě,dodávám tím odvahu i jemu.Teda alespoň doufám,z profilu se na něj zahledím a vypadá vyrovnaně.Jakmile vycítí můj pohled,usměje se a podá mi zbraň. ,,Jdeme na to?''Mlčky přikývnu,odvrátím svůj pohled z ulice,kterou jsem sledoval z okna a zatáhnu závěs.
,,Říkal jsem ti už,jak si s tím sexy?''kývnu směrem k jeho zbrani,abych trochu rozptýlil atmosféru. ,,Říkal.''ujistí mě Mikey,obleče si sako a krátce mě líbne na rty.
Společně sejdeme schodiště,dokonce nepotkáme ani žádné sousedy,což je v tomto případě jen dobře a nasedneme do auta.Řídím já,jako vždycky.Mikey sedí trochu netrpělivě vedle mě.
,,Myslíš,že nám uvěří?''zeptá se,zatímco já pořádně šlápnu na plyn.Oba máme rádi rychlou jízdu.Co si myslím?Myslím,že ne,ale varianty,co kdyby,co kdyby náhodou máme projdené od začátku do konce několikrát,tak záleží na náhodě a osudu.
,,Uvidíme.''opovím mu neurčitě a zabočím do prava.Typický jednoposchoďový domek v poměrně klidné čtvrti vypadá nenápadně.Kdo by to byl tušil,že v něm bydlí šílený maniak,že?
Zhasnu světla,zaparkuju kousek od domu a elegantně vystoupím z auta,stejně jako Mikey na druhé straně.Vyměníme si krátký znepokojený pohled a bok po boku pomalu kráčíme směrem k domovním dveřím.Nadechnu se a krátce zazvoním.Měl by nás očekávat.Předem se psychicky připravuju,vím,že na mě nesmí být znát vůbec žádné překvapení z jeho vzhledu ani chování,nesmím dát najevo strach,musím vypadat profesionálně.Má si myslet,že jsme s ním přišli dojednat obchod,opakuji si znovu a znovu.Vypadá to,že můj bratr má na věc poněkud jiný názor,ještě předtím,než se otevřou dveře,dotkne se jakoby náhodou hřbetu mé ruky.
Nestihnu se na něj ani podívat,už je tu Modrej Joe a vypadá strašlivěji než na fotkách.Neřekl bych,že mě děsí jeho zjev,na ten jsem připravený snad dostatečně,ale vadí mi jeho oči.Jsou o něco světlejší než jeho tělo,ale jsou takové…mám z něho příšerný pocit,že přesně ví,co se odehrává v mé hlavě,že nás chce zabít,vzpomenu si na fotografii policisty a žaludek se mi sevře.Měří si mě pohledem těch děsivých očí,musím posbírat všechno odhodlání,co mám,abych neuhnul ani nemrknul.
,,Čekal jsem vás.Pojďte dál.''řekne po chvíli ticha hlasem přímo ledovým a my ho následujeme.Vevnitř je to poměrně pěkně zařízené,nenápadně si prohlížím nábytek,vypadá to,že Joe si potrpí na luxus.Pokyne nám a my se posadíme na černou koženou sedačku. ,,Whiskey?''nabídne nám a my oba svorně přikývneme.Pravidlo slušnosti.Nalije nám i sobě z lahve,kterou má elegantně umístěnou ve stojanu pod stolem.Vyčkám,než se napije jako první,pak i já pozvednu sklenici k ústům.
,,Takže,pane Flash,jistě tušíte,proč jsme přišli…''začnu pomalu a hlídám si intonaci,aby neměl podezdření.
,,Jistě,je mi jasné,proč jste tady.''zablýskne se mu v očích.Znejistím,ale pokračuju:,,Výborně,takže chtěli jsme vám nabídnout obchod,který by vás jistě mohl zajímat.''Joe nevypadá ani trochu,že by ho to zajímalo,ale pokývne,abych pokračoval.
,,Naše firma vám nabízí…''pokračuji tedy v tom,co mám nacvičený,abych mu navrhnul,ale on mě přeruší. ,,Mohu?''zeptá se,ale otázka patří Mikeymu.
,,Ach jistě.''odpoví můj bratr a podá mu prázdou skleničku od whiskey.Všechno se to stane strašně rychle,Joe popadne Mikeyho za zápěstí a než stačím vytáhnout zbraň,drží ho pevně a jezdí mu po krku nožem,jehož čepel se jen leskne.Nechápu,jak ho stihnul tak rychle vytáhnout,ani nevím,kde ho měl,ale to teď není ani zdaleka můj největší problém.
,,Jistě,že vím,co jste zač,pane Wayi.Lituji vás,nemáte pracovat pro tak stupidní společnost.Nechápu,jak jste si mohli myslet,že mě zabijete.''odfrkne a já se snažím v rychlosti přebrat zbývající myšlenky a vytěsnit si z hlavy závěry typu:Jsme v prdeli.
,,Polož to,dělej!''přikáže mi.Ani se nepohnu. ,,Polož to,nebo tvému bratříčkovi podřežu krk ani nemrkneš.''Prohlížím si Mikeyho,vypadá dost vyděšeně,ale ani nemukne a snaží se mu vythnout.Má to marné,Joe má očividně dvakrát tak větší sílu.
,,Klidně,nezáleží mi na něm.''standartní postup,ale Joe se jen rozesměje. ,,Kdyby ti na něm nezáleželo,díval by ses na něj jinak,takže přestaň s těmi chábými pokusy a zahoď to.''Bože,co mám dělat?!Jakmile Joe mírně přitlačí nůž k Mikeyho krku a jemně mu s ním přejede po kůži,okamžitě vytryskne krev.Zálibně se tomu usměje a chce pokračovat.Mikey,který zatím ani nesyknul po mě hodí takový pohled,že prostě…nemůžu. ,,Fajn.''vzdám to a začnu zbraň pomalu pokládat na zem.Joe sleduje každý můj pohyb a toho využije Mikey.Sebere v sobě veškerou sílu a loktem ho tvrdě udeří do břicha,Joe jen překvapeně zařve bolestí a padá.Zděšeně zírám,jak se při pádu jeho nůž zarývá do těla osoby,na které mi tak záleží.Mikey se s výkřikem sesype na zem a já šokovaně zírám na tu spoustu krve.A ke všemu se ten hajzl začíná zvedat.Rychle seberu zbraň ze země,zamířím a vystřelím.Fascinovaně sleduju,jak kulka trefí jeho modrou hruď,vytvoří tam díru a on neprokazuje známky toho,že by mu to nějak vadilo.Nestačím nijak dlouho přemýšlet nad tím,jestli je to možné,protože po mě skočí a srazí mě na zem.Okamžitě jej chytím za zápěstí,protože má ještě pořád ten svůj nůž,momentálně celý od krve mého bratra,ve snaze odtlačit ho od sebe.Snažím se ze všech sil,ale ruka s nožem se k mému hrdlu pořád víc a víc přibližuje,nohy mám nehybné,protože na mě klečí,nemůžu nic dělat.Už se pomalu snažím připravovat na bolest,když se stane zázrak.Respektive Mikey mi zachrání život.Musel ho nějak kopnout a Joe,který to nečekal ztrátil rovnováhu a spadnul ze mě.Bleskově toho využiju a praštím s ním o nějákou knihovnu,která je zřejmě součástí vybavení obyvácího pokoje a ta ho zasype.
Je mi jasné,že se za chvilku vyhrabe,takže té trochy času nazbyt využiju a udělám jedinou možnou správnou věc v té situaci-popadnu zraněného a sténajícího Mikeyho,přehodím si ho přes rameno a volím variantu naprosto nezbytnou:útěk.
S nákladem na zádech se mi utíká dost špatně,ale snažím se s Mikeym jednat opatrně,když je chudák zraněný.Rychle ho položím na zadní sedadlo do auta,nastartuju a ujedu z místa činu.Modrej Joe za náma asi ani nebežel ven,nevím,nikde jsem ho tam neviděl,ale teď je mi to jedno,příšerně se bojím.
,,Mikey?''oslovím ho opatrně,zatímco jedu nejkratší cestou k nemocnici.
,,To je v prdeli.''odpoví mi a já si mírně oddechnu.Jestli může nadávat,tak to snad na umírání nebude. ,,Řekni mi Gee…''bolestně sykne ,,Proč vždycky sejme někdo mě?Ty máš imunitu nebo co?''I přes závažnost situace se rozesměju. ,,No nevím,baby,asi jsi pro ně zajímavější terč než já,ale ujišťuju tě,že bych byl radši kdyby to udělali mě než tobě.''jednou rukou otevřu zásuvku na palubní desce,vytáhnu z ní takové ty ubrousky na cesty a hodím mu je dozadu. ,,Ať mi tu nevykrvácíš.''vysvětlím.
,,Ooo,jaká péče.''reptá ironicky a já otočím hlavu právě včas,abych se vyhnul autu v protisměru. ,,Jo,Gerarde,ty debile,můžu vědět,proč jsi ho kurva nezastřelil,když jsi měl možnost?''vyjede podrážděně.Zamračím se na něj do zrcátka a pak rozladěně odpovím:,,Protože jsem se bál,že tě zabil a jestli sis toho nevšimnul,tak jsem střílel,jenže mu to nic neudělo.''Mikey se nadzvedne na lokti a nechápavě se podiví:,,Cože?!''Přikývnu. ,,Trefil jsem ho do prsou,ale vůbec nic se mu nestalo.''dodám znepokojeně. ,,Divný.''zhodnotí to můj bratr.